DOG TREKKING
Závodník je se svým psem, opatřeným postrojem typu guard, spojen šňůrou nebo jej vede na vodítku za obojek. Po vytyčené trase se pohybují za pomoci turistické mapy dle připraveného itineráře. Pořadatelem určenou povinnou výbavu (nejčastěji se skládá z karimatky, spacáku, čelovky, mapy, misky pro psa, láhve na vodu a krmení s jídlem) může nést v batohu na zádech, či část uložit do speciálních psích batohů. Na zdolání trati vedené volnou přírodou bývá určen maximální časový limit. Pochody mohou být buď na více kol nebo s možností v průběhu bivakovat.
Je blízký trempingu, turistice či vytrvalostnímu běhu. Obrovský rozmach dog trekkingu zapříčiňuje jeho nenáročnost na vybavení i možnost zúčastňovat se prakticky s jakýmkoliv psem. Na druhou stranu se od nás (i od psa) očekává určitá fyzická zdatnost, potom základní znalosti orientace v terénu i pobytu v někdy drsné přírodě. Vždyť již dosavadní dog trekkingy měly značné výškové převýšení, náročné klimatické podmínky a délku trati od 67 do 126 km. Odehrávaly se často na horách i v přírodních rezervacích.
Vybavení pro pejsky
Co se týče vybavení, jako je postroj, obojek, vodítko či amortizační
šňůra, můžeme se opět obrátit na specializované firmy Man mat, AB
sport, Polar či Sirius, zabývající se jejich výrobou. Dále se nám z
jejich sortimentu mohou hodit v náročnějších terénech botičky pro psy
nebo pláštěnky pro krátkosrstá plemena a v neposlední řadě psí nosiče
(batůžky). Připomínají ty cyklistické na nosič, visí na obou bocích
psa, upevňují se pod břichem a kolem krku seřizovacími popruhy. Psi
byli jako nosiči využíváni již primitivními národy a mohou nám být po
této stránce platnými pomocníky. Doporučuje se, při dobré kondici,
zatěžovat psa nákladem rovnajícím se jedné třetině tělesné hmotnosti,
samozřejmě symetricky rozloženým v nosiči..
Vybavení pro páníčky
Teď se podíváme, co bychom měli mít sbaleno my, lidé. Základem jsou
samozřejmě kvalitní boty. S přihlédnutím k terénu vystačíme s botaskami
či maratónkami, do horského terénu si vezmeme raději kotníčkové,
trekingové, dostatečně rozšláplé boty. Od jisté doby nedám dopustit na
sportovní ponožky. Dělá se jich celá řada pro různé aktivity i
povětrnostní podmínky. Jejich cena je sice vyšší, ale ploché švy
zabraňují otlačeninám, podíl lycry protáčení na noze, různé systémy
rýhování odvádí pot, zkrátka je to dobrá (investice. Svrchní ošacení
bychom měli mít dostatečně volné, aby nám dovolovalo pohodlný pohyb,
dáváme přednost moderním nepromokavým materiálům s velkou prodyšností.
Nebudu zde pět chválu na termoprádlo, které pod svrchní materiál určitě
patří. Kdo si ho totiž jednou pořídí a vyzkouší jeho nesporné výhody,
co se týče odvodu potu a tepelného komfortu, těžko se už ke "klasice"
vrací. Osobně, co se týče prádla a ponožek, balím pro klid duše všechno
rezervní. Nikdo neví, kde zmokneme, spadneme do potoka či podobně.
Od roku 2000 se uskutečnilo zatím 6 oficiálních dog trekkingů a předpokládá se, že jejich počet bude každoročně stoupat. Zdá se však, že toto odvětví, stejně jako kdysi jiná, se v současnosti nachází v období formování a hledání oficiální podoby. Část dog trekkařů totiž během některých akcí v minulém roce začalo pociťovat, že jim tato aktivita přestává přinášet to, proč s ní začínali - totiž radost z pohybu ve volné přírodě po boku psího kamaráda. Touha po vítězství, hodnotné ceny a vidina význačných titulu změnila některé dog trekkingy v honbu za časovými rekordy, v ultramaratonský běh za svitu čelovky. Jako alternativa ultramaratonských závodů se jeví "turistické pojetí", kde výsledný čas je až na druhém místě, prioritou je maximální vychutnání, či chcete-li užití si krajiny, kterou nám mnohdy pracně pořadatelé zajistili. I tato forma dog trekkingu se už v loňském roce objevila.